Jasoň v bouři - příběh fotografie
Před časem jsem tu sdílel fotografii jasoně červenookého v bouři spolu s fascinujícím příběhem jeho osudu v naší krajině. Dneska se víc rozepíšu o tom, jak snímek “Jasoň v bouři” vznikl. Za jeho tvorbou je totiž poměrně tragikomický příběh. Tady je z něj jen malá ochutnávka: “…Fotit jsem přestal ve chvíli, kdy si mou pozornost získal trochu jiný blesk, než ten, který jsem držel v ruce. Tenhle byl bezprostředně následovaný ohlušující ránou hromu a pískáním v uších. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se nacházím na nejexponovanějším místě široko daleko...”
V příspěvku zároveň najedete několik dalších fotografií, které jsem loni u jasoňů pořídil.
JASOŇ V BOUŘI, Nikon Z6 + Nikkor 20mm f/1,8 + blesk Laowa Kuangren KX800 (f/14, 1/100s, ISO 200), 12.7.2023, Štramberk
Fáze první - pátrání po chiméře
Za nejlepší fotografii jasoně z mého loňského snažení u nich považuju tu, kterou jsem nazval jasoň v bouři. Je za ní poměrně hodně úsilí, ale zároveň vznikla do jisté míry náhodně. Když jsem se loni na focení jasoňů chystal, vůbec ještě jsem netušil, jak špatně na tom jejich stavy na Štrambersku jsou. Z dětských let si vybavuju, že jsem tu ve správný čas potkával velké množství jedinců bez velkého úsilí.
Tentokrát to ale bylo jinak. Když jsem za nimi loni vyrazil poprvé, nepotkal jsem ani jednoho a vyhodnotil to tak, že na ně bylo ještě příliš brzo. Při své druhé cestě jsem objevil pouze jednoho, silně olétaného jedince, který nebyl příliš fotogenický. Až po návratu z téhle cesty, jsem se dozvěděl, že je na tom zdejší populace jasoňě hodně bídně a její zbytek se vyskytuje v podstatě už jen na jednom mikrobiotopu, který je úplně jinde, než jsem po nich doposud pátral. Jelikož dospělí jasoni žijí jen několik týdnů a zrovna bylo jejich optimum, tak jsem to nevydržel a po pár dnech za nimi opět vyrazil. Ke Štramberku to od Brna nemám zrovna nejblíž, a tak se mi ani nechce počítat, kolik kilometrů jsem za nimi loni celkem najezdil. Respektive počítat jsem to začal ale rychle přestal v momentu, kdy jsem došel k tomu, že to číslo bude čtyřmístné. Při třetí cestě jsem několik krásných jasoňů skutečně našel a byla to jediná z mých loňských výprav za jasoni, kdy jsem pořídil obstojné fotky a vznikla i fotografie jasoně v bouři. Původně jsem měl v plánu vytvořit ještě trochu jiné snímky a tak jsem se za jasoni po nějaké době “zastavil” ještě po čtvrté. To však byla výprava, o které se tiše mlčí. Potkal jsem už jen dva jedince silně za zenitem a oba navíc ulétli do neznáma dřív než jsem vůbec stačil vytáhnout foťák.
Nikon Z6 + Nikkor 20mm f/1,8 + blesk Laowa Kuangren KX800, 12.7.2023, Štramberk
Fáze druhá - fotografický zmar
Co se týče třetí “úspěšné” výpravy, tak navzdory tomu, že se mi pár obstojných fotografií, včetně té bouřkové, podařilo ukořistit, podmínky pro fotografování nebyly vůbec příznivé. Už při odpoledním příjezdu na lokalitu jsem zaznamenal silné poryvy větru. Vítr obvykle dokáže focení hmyzu a motýlů na podrostu zvláště, značně zkomplikovat až znemožnit. Jasoni navíc mají oblibě návětrné a exponované svahy, tak mi nezbývalo, než se při jejich fotografování snažit trefit mimo poryvy větru. Byl to doslova boj s větrnými mlýny a odpad v podobě neostrých snímku byl víc než značný. Jelikož mi podobně jako velké spoustě fotografů přírody nezbylo, než se postupem času stát taky amatérským meteorologem, měl jsem už dopředu zjištěné, že na druhý den ráno předpověď hlásí úplné bezvětří a jasný východ slunce. Tím pádem bylo dopředu rozhodnuto, že klasicky přenocuju v autě a zkusím štěstí druhý den při východu.
Když jsem ve 4:30 ráno přicházel na lokalitu, bylo mi jasné, že se předpověď “trochu sekla”. Bylo sice jasno, ale vítr foukal mnohem silněji než včera. I přesto jsem se začal pokoušet o zachycení jasoňů na širší sklo (Nikon Z6 + Nikkor 20mm f/1,8) v kombinaci s bleskem (Laowa Kuangren KX800). Takhle jsem se bavil asi půl hodiny a čekal na kýžený východ slunce. Postupně začalo foukat tak, že veškerá vegetace v podstatě jen ležela na zemi a mé pokusy o focení už byly ryzím zmarem. Jak jsem byl zabrán do svého blouznění, ani jsem si nevšiml, že slunce nad horizontem zmizelo za oblačností a až, když silně zahřmělo, ohlédl jsem se za sebe k nebi a zjistil, že se svižným tempem blíží apokalypsa supercelárního charakteru.
Nikon Z6 + Nikkor 105mm f/2,8 micro vr + blesk Laowa Kuangren KX800, 11.7.2023, Štramberk
Fáze třetí - fotograf v bouři
Hned mi bylo jasné, že by byl hřích jasoně proti těm temným mrakům aspoň jednou necvaknout. Ono cvaknutí se protáhlo na nějakých 10 minut, kdy už poměrně intenzivně pršelo, ale pořád jsem si vzhledem k burácejícímu větru nebyl jist, jestli mám nějakou fotku ostrou. Fotit jsem přestal ve chvíli, kdy si mou pozornost získal trochu jiný blesk, než ten, který jsem držel v ruce. Tenhle byl bezprostředně následovaný ohlušující ránou hromu a pískáním v uších. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se nacházím na nejexponovanějším místě široko daleko. Na hraně lomu, vedle sebe mám navíc postavený stativ a kolem sebe množství dalších podobně kovových fotografických serepetiček. Hlavou mi ještě bleskl novinový titulek “Fotograf zabit bleskem, při práci s bleskem”. Nebyl však zrovna ideální okamžik dojímat se vlastní hloupostí. Následovalo nejrychlejší balení fotografického příslušenství, jaké jsem kdy realizoval. Pak už probíhal jen zběsilý úprk k autu, během něhož jsem v té průtrži promokl na kost. V autě jsem mezi ždímáním mokrého a převlékáním se do suchého zrychla zkoukl pořízené fotky a jednu ostrou mezi nimi našel, tak jsem si aspoň trochu oddechnul. Pak jsem fotku začal hnidopišsky zkoumat a říkal si, že má ještě nějaké ty mouchy a že jsem měl zkusit ještě aspoň jeden snímek. Pak jsem si ale zase vzpomněl, co se na kopci odehrálo a byl zase rád, tentokrát už ne za fotografii, ale že jsem živ a zdráv.
Nikon Z6 + Nikkor 20mm f/1,8 + blesk Laowa Kuangren KX800, 12.7.2023, Štramberk