Jasoň v bouři - příběh jasoně červenookého

Na přelomu roku už tak nějak tradičně sdílím fotografii, která pro mě byla za uplynulý rok nejsilnější. V roce 2023 jsem toho nafotil velkou spoustu a proto pro mě tenhle výběr nebyl snadný. Nakonec jsem zvolil snímek jasoně červenookého v bouři. Téhle fotky si cením z mnoha důvodů. Je za ní nějaké to snažení, které se sešlo s nemalým fotografickým štěstím. Hlavním důvodem je ale fascinující příběh života jasoně červenookého v naší krajině. Jasoň to u nás totiž má aktuálně dost nahnuté, a reálně je na prahu vyhynutí. To v České republice přitom už jednou vyhynul. Troufnu si říct, že nadcházející rok bude pro naši populaci jasoně rozhodující. Rozhodně je nejblíže vyhynutí za posledních 30 let a trochu se bojím, že jsem tu v uplynulém roce jasoně fotografoval naposledy. Pojďme se ale podívat na jeho příběh detailněji.

JASOŇ V BOUŘI, Nikon Z6 + Nikkor 20mm f/1,8 + blesk Laowa Kuangren KX800 (f/14, 1/100s, ISO 200), 12.7.2023, Štramberk

Konec jasoňů v Čechách?

Jasoň červenooký (Parnassius apollo, 1758) je ikona alpínských ekosystémů. Jde o jednoho z největších motýlů v Evropě s rozpětím až 8,5 cm. Jeho housenky se živí rozchodníky, které rostou na skalnatých exponovaných svazích. Vyskytuje se nejčastěji ve vyšších nadmořských výškách. Jasoň ke svému životu potřebuje, aby skalnaté stráně, kde žije, nebyly zarostlé stromy ani keři, což se však na podobných stanovištích bez patřičného managementu bohužel samovolně děje. Zarůstání stanovišť je spolu s probíhající klimatickou změnou hlavním důvodem jeho vymírání nejenom u nás, ale i v celé Evropě.

Jasoň v České republice poprvé vyhynul ve 30. letech 20. století. Poslední kus byl nalezen v Národním Parku Podyjí roku 1935. Roku 1986 začala jeho reintrodukce, tedy snahy o jeho znovuvysazení v lomu poblíž města Štramberk. Reintrodukce byla úspěšná a v dobách největší slávy čítala nová populace tisíce jedinců. Jak šel čas, neudržované lomy u Štramberku začaly zarůstat a spolu s nimi klesaly zdejší stavy jasoňů. V uplynulém roce 2023 však tento pokles byl vskutku dramatický a to jak u nás, tak i v zahraničí. Při posledním sčítání jasoňů od Štramberka bylo letos napočítáno pouze 60 jedinců. K tomu, aby byla populace životaschopná je potřebná přítomnost alespoň 500 jedinců na dané lokalitě. Proto skutečně hrozí, že už v nadcházejícím roce skutečně může jasoň na Štramberku a tedy i v celé České republice vyhynout.

Co bude dál?

Kapku naděje přináší snahy ochranářů o obnovu životního prostředí jasoňů tak, aby jejich početnost mohla znovu stoupnout aspoň na pár set jedinců. Už několik let běží projekt LIFE Apollo 2020, který spojuje snahy o záchranu jasoně v České republice, Polsku a Rakousku a zapojit se do něj může každý. U nás se záchrannému programu jasoně věnuje ochranářská skupina Jaro. Více o jejich práci na záchraně jasoně najdete zde. Rozhodl jsem se, že přispěju svou troškou do mlýna alespoň tím, že jasoně nafotím a jeho fotografie využiju na zviditelnění jeho příběhu. Věřím totiž, že právě povedená fotografie, může být užitečná v jeho ochraně, protože dokáže přitáhnout pozornost lidí k jeho příběhu. Pozornost lidí zase může přinést finance a další zdroje. Když jsem fotografii “jasoň v bouři” vložil na své sítě, překvapil mě rekordní počet jejího sdílení a taky jsem byl zainteresovanými organizacemi osloven, jestli by snímky jasoně mohli využít v jeho prospěch. To je jeden z důvodů, proč se focení přírody vlastně věnuju - zachycení její krásy může přírodě zpátky pomáhat. Mám v plánu s fotografií jasoně zkusit štěstí taky v některých fotografických soutěžích a třeba tak rozšířit povědomí o jeho příběhu mezi širší veřejnost. 

Samozřejmě budu i nadále vděčný za další sdílení fotografie i příběhu jasoně, protože tu nejde o nic menšího, než jestli nám tu vyhyne unikátní živočišný druh. Pokud chcete podpořit činnost skupiny Jaro, je to možné zde. Co jsem skutečně nečekal, je, že mi po sdílení fotografie pár lidí psalo, že chce v souvislosti s jasoněm finančně podpořit i moji fotografickou tvorbu, za což jsem pochopitelně taky moc vděčný. Tvorba snímku jasoně v bouři mě stálá nějaké síly a vlastně i ty peníze. Tragikomický příběh o tom, jak tahle fotografie vznikla budu v dohlednu sdílet na svém webu i s dalšími zatím nepublikovanými fotografiemi jasoně.

Previous
Previous

Bělověžský prales - cesta do zimní pohádky

Next
Next

Příběh fotografie - Quattro Cime